Co je vlastně Techno? Kdo ho vymyslel, proč, kdy a jak to vypadalo? Znáte na tyto otázky odpovědi? Těm z Vás, kteří v tuto chvíli pomysleli na Juana Atkinse, Derricka Maye a Kevina Saundersona v duchu tleskám. A jestlipak někdo ví, jak to bylo dál? Kdo zná další osobnosti, které pomáhali stavět Techno a dovést ho do dnešní podoby?


Ten, který si na tomto místě vzpomněl jen na jména producentů a Djů, jimiž nás promotéři obš?astňují každý druhý týden, by se měl zastydět a urychleně se vrhnout do čtení tohoto článku. Ti ostatní se zamýšlet nemusejí, ale i pro ně je tento článek určen. Takže jdeme na to…







Stejně jako drtivá většina stylů populární hudby má i techno kořeny v Americe. A i když nadřazenost Ameriky nad Evropou a Japonskem není tak veliká jako například u jazzu, fenomén Ameriky a konkrétně Detroitu je pro techno určující.
Kdybychom se zamysleli za jakých podmínek vyrůstala populární hudba a jaké byly hlavní podněty jejího vzniku, jako první by nás zřejmě napadla rasová diskriminace černochů , která v Americe probíhala po celá dlouhá staletí a jež měla na přelomu 19. a 20.století za následek vznik jazzu resp. černošských duchovních písní spirituálů, které jazzu předcházely a nejvíce ho inspirovaly. V padesátých letech vzniká rock´n´roll, který se během deseti let přetransformuje v rock. A i zde se historie opakuje. Hlavním stimulem je touha po svobodě a životě bez nesmyslných politických režimů a právě probíhajících válek, v nichž hraje Amerika klíčovou roli. Přichází éra hippies.







A JAK TO ZAČALO?
Velmi zajímavé a pro techno moc důležité věci se začínají dít v sedmdesátých letech. Svět sice právě zavalila vlna punku, ale na pozadí se začínají rýsovat nové styly jako disco, dub, soul, hip-hop a hlavně elektro. Ještě než sedmdesátá léta skončí, prožije si chicagské a newyorské disko porodní bolesti díky svému čerstvě narozenému potomkovi-houseu. Jméno tento nový svěží styl získal na začátku osmdesátých let díky Frankiemu Knucklesovi a jeho večírkům v chicagském klubu Warehouse.
Dostali jsme se tedy až na samý počátek osmdesátých let a zde začíná náš příběh. V okamžiku, kdy jistý osmnáctiletý ambiciózní mladíček opouští střední školu. Jako statisíce ostatních obyvatelů Detroitu sní o studiu na vysoké škole a stejně jako desetitisíce mladých lidí skutečně studium zahájí. Až sem by se nejednalo o vcelku nic výjimečného, kdyby se tento mladý muž nejmenoval Juan Atkins a kdyby nezamířil na Washtenaw County Community College, kde záhy narazí na Ricka Davise, syntezátorového experta, který má podobné hudební záměry jako Juan. Nespokojeni s vývojem současné hudby přijímají místo černošského disca za vzor elektro od Kraftwerk a jim podobných. Zakládají vlastní kapelu Cybotron a label Deep Space Records. V roce 1981 debutují nahrávkou "Alleys Of Your Mind", která se okamžitě stává velikým hitem a ukazuje posluchačům, kterým směrem se tito dva mladí pánové rozhodli vykročit. Následuje podpis smlouvy s kalifornským vydavatelstvím Fantasy, které umožní Cybotronu v roce 1982 vydání singlu "Cosmic Cars", následovaného o rok později vinylem "Clear" a albem "Enter" . A právě track "Clear" se, jakkoliv je to zavádějící považuje za základ stylu, jemuž říkáme Techno. Nic však netrvá věčně. Mezi Juanem a Rickem dochází stále častěji k rozporům o budoucí vizi kapely a proto Juan z kapely v roce 1983 odchází. Rick produkuje neohroženě dál, v roce 1996 vyšla zatím poslední deska projektu Cybotron "Cosmic Raindance", která má však k technu velmi daleko a proto je vlastně dobře, že se Juan rozhodl vydat vlastní cestou. Určitě bychom tu takhle dnes neseděli…







EVROPA DO ROKU 1989:
--------------------------------------
V Evropě je rozvoj techna zejména v počátcích silně spjat s vlnou acid house, který ji zachvátil na konci osmdesátých let. Téměř všichni producenti, jenž budou později psát evropské dějiny techna s tímto stylem začínali, a proto ani my ho nemůžeme v této chvíli ignorovat a plně se od něj oprostit. Teprve počátkem a v průběhu 90. let došlo k jasné diferenciaci stylů.

NĚMECKO:
Hovořím-li o evropské elektronické hudbě, je téměř nemožné, abych zahájil své pojednání jinde než v Německu. Právě němečtí umělci v čele s Can, Kraftwerk a Tangerine Dream začali již v průběhu sedmdesátých let spřádat první nitky, ze kterých je ušita nynější elektronická scéna.
Je dost těžké určit kdy přesně poprvé v Evropě zaznělo slovo "techno". Víme však, kdo ho vyslovil a kdy a jak začínal tento člověk tvořit. Pojďme se tedy na něj podívat.
Jak možná tušíte, nemluvím o nikom menším než o Maximilian Lenzovi, který se skrývá pod pseudonymem Westbam. Počátky jeho produkce se datují do roku 1985 a tehdy je jeho nejvlivnější inspirací americký elektro-hip-hopový guru Afrika Bambaataa (tvrzení z prvního odstavce týkajícího se acid house zde pochopitelně neplatí, jelikož o něm nemůže být v této době ještě řeč). Do širšího povědomí vešel v roce 1988 díky hitparádovým hitům "Disko Deutschland" a "Monkey Say Monkey Do", které vycházejí na Westbamově čerstvě zrozeném labelu Low Spirit. Počátkem devadesátých let se v jeho hudbě stále častěji začíná objevovat nádech detroitského techna, velmi silně je to cítit například z desky "The Roof Is On Fire" (Low Spirit) z roku 1990. Do zlatého fondu světové elektroniky se Maximilian zapsal svými pracemi "The Mayday Anthem" (1992-Low Spirit), techno-happy hardcoreovou peckou "Celebration Generation" (1993-Low Spirit) či trackem "Bam Bam Bam" (Low Spirit) z roku 1994.
V roce 1989 spojil svoje jméno s dnes největší světovou techno-párty Love Parade, pro níž každoročně tvoří společně s hlavní osobností této akce Matthiasem Roeinghem (Dr.Motte) hymnu. Podobně je jeho jméno spjato i s akcí Mayday a seskupením Members Of Mayday, které tvoří společně s Klausem Jankuhnem.
Nemusím snad připomínat, že hlavním městem Německa je Berlín. Kromě centra politického a obchodního je však Berlín i důležitým střediskem kulturním. Elektronické hudbě se zde také velice dobře daří, čehož je nejlepším důkazem každoročně konaná Love Parade, největší techno párty na světě.
Hlavním zástupcem berlínské technoscény je dvojice Ramon Zenker a Oliver Bondzio světu známá pod jménem Hardfloor. V roce 1991 vzniknuvší Hardfloor, představují takovou německou alternativou k britským 808 State a LFO a společně s nimi jsou legendami stylu acid house. Jejich první deska se jmenovala "Acperience" a vyšla na labelu Eye Q, který patří Svenu Väthovi. Kromě Eye Q jsou Hardfloor bytostně spjati i s vydavatelstvím Harthouse.
Druhým berlínským želízkem v ohni je Alexander Wilke alias Alec Empire, který se věnuje tvorbě acid a experimental techna, ale především ostřejším stylům: hardcore techno a gabber hardcore. Vlastní label Digital Hardcore Recordings a jeho podlabel Geist Records a vydává na několika dalších labelech v čele s Force Inc., na němž vyšel v roce 1992 i jeho debut "Yobot EP".
Stejně jako u Hardfloor jsou acid house i hard trance poznávacím znamením rané tvorby Svena Vätha, který zde zastupuje město Frankfurt nad Mohanem. Jeho hudební kariéra začala však už v letech 1986-1987, tehdy se podílel na spolutvoření kapel Off (Organization For Fun) a 16 Bit, se kterými vydal i nějaké desky. S technem ani acidem však tato tvorba nemá nic společného a proto Sven nespokojen se svým hudebním životem z těchto kapel odchází a v roce 1991 zakládá vlastní label Eye Q, na němž o rok později vydá desku "Accident In Paradise", stěžejní dílo acidové scény. Na labelech Cocoon (založen 2002), Warner Brothers a Virgin vydává v průběhu let spoustu kvalitní muziky v čele se skvělým albem "Fusion" z roku 1998 (Virgin/EMI).
Německo dalo světu hodně dobrých, ale i špatných věcí. O špatným zde raději hovořit nebudu, z dobrých a pro nás důležitých je to pak hlavně elektro, styl který předcházel technu a nejvíce jej inspiroval. Na tradici elektrovelikánů Kraftwerk se částečně snaží ve své tvorbě navázat Mnichovan Helmut Josef Geier alias DJ Hell. Jeho label International Deejay Gigolos Records je dnes hybnou silou tohoto žánru.
V roce 1992 se však Hell představil spíše jako tvůrce house, který si dokonce deskou "My Definition Of House Music" (R&S) dovolil směle definovat. Od roku 1993 vydává také pro mnichovský label Disco B v dalších letech se k němu přidají britské labely Saivae a React či belgiský Music Man.
Jeho vlasntní label International Deejay Gigolos Records, přestože je zaměřen spíše na elektro a synth pop vydal i desky několika slavným technařům. Za všechny např.: Jeff Mills, Dave Clarke, The Advent, Dopplereffekt a Richard Bartz. S Richardem Bartzem se v průběhu let rozvinula čilá spolupráce přetvořená v několik skvělých desek, na nichž najdeme hlavně detroit a minimal techno.
Velmi silná komunita umělců zaměřená na minimal techno, ambient a IDM vznikla v těchto letech v Kolíně nad Rýnem. Hlavními aktéry jsou zde Wolfgang Voigt, Jörg Burger a dvojice Cem Oral a Ingmar Koch.
Desky Wolfganga i Jörga se poprvé objevily v roce 1991 na Wolfgangově labelu Trance Atlantic. Pseudonym Love Inc. a vinyl "Do You Feel Love" patří Wolgangovi a B.Movement a "Natural Elements" Jörgovi. Wolfgang je dnes většině posluchačů znám pod jménem Mike Ink.
V roce 1991 dali dohromady síly již zmiňovaní Cem Oral aka. Jammin´ Unit a Ingmar Koch alias Dr.Walker a vytvořily duo Air Liquide. První ovoce přinesla jejich spolupráce v roce 1992 kdy vyšly desky "Neue Frankfurter Elektronik Schule" a "Liquid Air EP" na labelech Harvest a kolínském Blue.
Zástupcem čistého klasického techna je Thomas P. Heckmann, rodák z německého města Mainz. U jeho hudebního zrodu stál německý label Force Inc., který jeho projektu Exit 100 umožnil vydání desky "Liquid" a projektu Age dvanáctipalce "Trope". Vydal mnoho dalších desek na labelech Sony, Mille Plateaux, Djax-Up-Beats či vlastním Wavescape pod pseudonymy Skydiver, Spectral Emotions, Drax nebo Silent Breed. Jeho minimalistická verze detroit techna dodnes fascinuje.
V poslední řadě nemohu zapomenout ani na pány Maik Maurice Diehla a Pascala Dardoufa, kteří v roce 1991 vytvořili projekt Resistance D a debutovali deskou "Cosmic Love" na frankfurtském labelu Cyclotron. Pascal Dardouf, toto jméno se objeví ještě v příštích kapitolách. V druhé polovině devadesátých let totiž vejde ve známost jako Pascal F.E.O.S.







NIZOZEMÍ:
Jedničkou nizozemské scény je v tomto období Joachem George Paap, který je od počátku silně navázán na kanadsko-detroitskou skupinu vedenou Richiem Hawtinem, o které jsme hovořili předminule. Joachem se společně Orlando Voornem nejvíce zasloužili o vnesení Nizozemí na technomapu světa.
Joachemův nejslavnější projekt Speedy J byl odstartován v roce 1990, v průběhu let následovaly Problem House, The Melody, Public Energy či Electric DeLuxe, ale žádný z nich nepřekonal věhlas projektu Speedy J. Joachem vydal mnoho desek na již zmíněných labelech Probe a Plus 8 Richieho Hawtina, belgickém Muzik Man či britském Warp. Mezi absolutní elitu se však dostal až podpisem smlouvy s labelem NovaMute v roce 1997.
Dvojkou holandské scény je STEFAN ROBBERS a zatímco Speedy J tvoří hlavně klasické techno, Robbers vyšlapává cestu acid technu, IDM a experimentálnějším formám techna. Rokem Stefanova hudebního zrození je rok 1990. Pod pseudonymem Terace vydává desku "916 Buena Avenue" pro holandské vydavatelství Djax-Up-Beats, na kterém vyjde i nejedna jeho další deska.
V devadesátém prvním zakládá vlastní label Eevo Lute Musique. Startovním počinem je deska "U.S.Heritage" jeho projektu Florence. Eevo Lute Musique se v průběhu 90. let stane důležitou ikonou holandského techna a bude hostit domácí umělce jako jsou David Caron či Max 404.
Asi nejslavnějším Stefanovým projektem je Acid Junkies, seskupení, které spolu s ním vytvořil v roce 1992 Harold de Kinderen. Odstartovali deskou "Part 1" (Djax-Up-Beats), která je výbornou ukázkou acidu v jeho nejryzejší podobě. Bez zajímavosti není ani fakt, že se na obalu této desky poprvé objevil obrázek "smajlíka" v souvislosti s acidem. V roce 1993, když vychází deska "Afridisiac" (na holandském labelu 100% Pure), je to poprvé kdy se Stefan Robbers představí pod svým občanským jménem.
Dalšími zajímavými projekty jsou Con Man, R.E.C., Sierra Romeo či Planalto, jejichž desky vyšly nejen na již zmíněných Djax-Up-Beats, Eevo Lute Musique a 100 % Pure, ale například i na britských labelech Ifach, Gotcha! nebo holandském Prime (neplést s britským Primate).
Stefanův label Eevo Lute pomohl na svět projektům Faceless Techno Bastards, Proteus Generation a Max 404, jejichž tvůrcem je Erwin Van Moll, rovněž průkopník experimentálnějšího a abstraktnějšího zvuku. A právě jako Max 404 se Erwin objevil poprvé v roce 1992 s deskou "Recycler". V průběhu let pak vydal několik skvělých desek mísících v sobě techno, ambient a IDM s housem a breakbeatem v čele s albem "Love & Mathematics" z roku 1995. Kromě Eevo Lute Musique byly jeho desky vydány i na holandských labelech Djax-Up-Beats a Lucid Recordings, belgickém Eskymo Recordings a britském E3 Recordings.







BELGIE:
Oba dva Belgičany, o kterých bude dnes řeč všichni jistě velice dobře znáte. Slavnějším z nich je muž, nejčastěji se objevující pod jménem CJ Bolland, druhého v pořadí pak svět zná hlavně díky jeho projektu G-Force.
Christian Jay Bolland se , přestože dnes ho známe již jako Belgičana narodil v Anglii. Když mu byly 3 roky, rodina se přestěhovala do Belgie.
V roce 1990, tehdy mu bylo kolem 19 let, se poprvé objeví jeho jméno na deskách projektů The Project a Space Opera. Společným jmenovatelem obou projektů je kromě Christiana i Angličan Cisco Ferreira, který vlastně v roce 1988 The Project založil. Dalšími spřízněnými umělci jsou Olivier Pieters, Gaetan Bouvie a Renaat Vandepapeliere, spolumajitel labelu R&S. Space Operu potom tvoří David Morley, Patrick Deagraeve a již zmíněný Cisco Ferreira. Ještě možno podotknout, že onou debutovou deskou projektu The Project byl dvanáctipalec "Do That Dance" vydaný jak jinak než na labelu R&S.
Téhož roku si však Christian odbyde i svůj sólový debut, jímž je deska "The Ravesignal" (R&S), kterou o rok později následuje "Horsepower" (R&S). Z alb určitě nemohu zapomenut na slavné "The Analogue Theatre" (Internal) z roku 1996, které dalo světu breakbeatovou klasiku "Sugar Is Sweeter" a technohymnu "The Prophet".
CJ vytvořil mnohou úspěšných skladeb, kterými kromě R&S poctil i Sony, Internal, FFRR (Full Frequency Range Recordings). Po dlouhých trápeních s obřím vydavatelstvím Polygram si v roce 2002 založil vlastní label Mole Records.
Projekt G-Force, za kterým stojí Stanny Franssen znají všichni spíše z druhé poloviny 90. let, kdy se svezl s vlnou švédsko-italského zvuku. Málokdo však asi ví, že jako G-Force se objevil již v roce 1992 s hardcoreovým počinem "Riding High" na britském labelu Perception Records. Pak několik let čekal a s výjimkou dvou desek projektu "Gravital Force" z let 1994 a 1996 se naplno dal do vydávání desek až v roce 1997. Dodnes jich vyšlo více než 20. Z labelů možno zmínit spřízněné italské Conform Gaetana Parrisia a Zenit Marca Caroly, švédský Countdown 2000, belgické Re-Load, Nitric a KK Records, britský Primate a francouzský Kobayashi Recordings. Stannyho vlastní label Genetic Recordings byl založen v roce 2000. Hudebně lze Stannyho projekty G-Force, Gravital Force, Mystic Shape Re-formatic a GF směle zařadit do již zmíněné švédsko-italské škatulky, což znamená, že se vedle Adama Beyera, Marca Caroly a jim podobných věnuje ostrému minimalistickému tribal technu.



ITÁLIE:
V Itálii raných devadesátých let je hlavní hybnou silou technoscény skupina autorů pohybujících se kolem labelu ACV, zejména jeho zakladatelé Robert Armani a Leo Anibaldi, kterým sekunduje Paolo Zerletti.
Nejvýznamějším z nich je bezpochyby Robert Armani, takže bych se krátce zastavil jen u něho.
Prvním autorským počinem je deska "Ambulance", kterou vydal v roce 1990 chicagský houseový label Dance Mania. Celá jeho tvorba je zasvěcena kyselým odrůdám techna a houseu. Nejlépe to dokazuje armaniho najslavnější skladba "Circus Bells", tu asi známe všichni. Pozoruhodným faktem je, že v roce 1992 vydal robert úspěšné album "Muzik Man" a když pak o dva roky později v Belgii vznikal stejnojmenný legendární label, byl Robert autorem první desky na něm vydané.

FRANCIE:
Francii je v Evropě bezpochyby kulturní velmocí č.1 a i elektroničtí umělci mají četné zastoupení. Technu se zde však moc nedaří a vlastně je možno říci, že Francie dala světu pouhé dva slavné technaře. Jedním z nich je Stephane Dri (Scan X), o němž si budeme povídat někdy příště a druhým, resp. prvním je Laurent Garnier, jehož projekt French Connection se společně s EP "Who Cares" (Eastern Bloc) narodil v roce 1990. Další desky vyšly hlavně na labelech FNAC a F-Communications, ten první založil Eric Morand v roce 1991, druhý pak založili Eric s Laurentem společně v roce 1994.
Laurentova hudba je velmi originální, neotřelá a vtipná. Mísí v sobě prvky houseu a acid houseu s detroitským technem. Laurent spolupracoval s takovými celebritami jako jsou Ludovic Navarre a Eric Morand (vytvořili projekt Choice), Pascal F.E.O.S. (projekt Dune) a detroitský velikán Carl Craig s nímž pod hlavičkou projektu Tres Demented vydávají na labelu Planet E.






DETROIT:
ALAN D. OLDHAM proslul na konci osmdesátých a začátku devadesátých let jako DJ v jednom detroitském rádiu. Tisícům posluchačů takto během pěti let důkladně představil hudbu autorů první a druhé detroitské vlny. K vlastní tvorbě se dostal v roce 1991 , kdy jeho projektu Signal To Noise vydal holandský label Djax-Up-Beats desku "To Noise Ratio". V roce 1992 si založil vlastní Generator Records, o rok později poprvé produkuje pod jménem DJ T-1000 a v 96. zakládá slavnější ze svých labelů Pure Sonic, který zanedlouho pokřtí dvanáctipalcem "Pure Sonic Manifesto". Kromě výše jmenovaných labelů se objevil i na německém Tresoru či švýcarském vydavatelství Inzec. Ve své tvorbě se Alan zaměřuje na klasické detroitské techno se zvláštní sympatií pro "hoodovský" minimalismus.
Pravděpodobně největší postavou třetí vlny detroitských autorů je ANTHONY SHAKIR. Již v roce 1992 to naznačilo zařazení jeho skladby "Sequence 10" na kompilaci "Techno I&II : Electronic Dance", která představila stěžejní díla detroitských autorů (Derrick May, Blake Baxter, Eddie Fowlkes, Juan Atkins, Jay Denham, Kevin Saunderson a další…). Samostatný tvůrčí debut se koná v roce 1993. Saundersonův label KMS (i jeho podlabel Trance Fusion) vydává desku "Club Scam EP". Pozadu nezůstane ani další legendární detroitský label, tentokráte Atkinsův Metroplex, který téhož roku vypouští EP "5% Solution".
Dalšími jeho projekty jsou Da Sampla a Shake, vydává na labelech Track Mode, 7th City, KMS, Trance Fusion, vlastním Frictional Records (všechny USA) či na německých Klang Elektronik a Gigolo Records. Stylově se zaměřuje hlavně na klasické detroitské techno a při spoluprácích, které navázal např. s Keithem Tuckerem či projektem Dopplereffekt (viz. níže) se věnuje hodně electru.
Další z velkých detroi?anů THOMAS BARNETT je stejně jako Anthony poměrně silně navázán na umělce první detroitské vlny, vedle kterých se často objevoval jako DJ v detroitských klubech, včetně věhlasného Music Institute. K vlastní hudební tvorbě se osmělil v roce 1992, kdy na labelu Infonet (produkují pro něj např. britští vizionáři Bandulu), vydává desku "Liquid Poetry" pod jménem Subterfuge. Napřesrok se vytasí s perfektní předělávkou kultovní skladby detroitského techna "Nude Photo", jejíž originál složil v roce 1987 Derrick May. Vydavatelsky se o tuto desku postaral holandský label Prime. Další desky vyšly u amerického vydavatelství Visillusion, britského React či německých Psycho Thrill a Dreamhunter.
Blízkým přítelem Anthonyho Shakira je CLAUDE YOUNG, který je dnes asi nejslavnější z autorů třetí detroitské vlny. Jeho hudební dráha začala společně s vlastním labelem Utensil Records, na němž v roce 1993 vydal EP "One Complete Revolution". Následovala smrš? dalších projektů jako Project 625, Low Key, Golem Craft, The Dub Street Posse nebo Claude Young Presents Twine a také mnoho spoluprácí s věhlasnými autory jakými jsou bezpochyby Dan Bell (Brother From Another), Robert Hood (Missing Channel), Mijk Van Dijk či Terrence Parker. Labelů, pro které Claude produkoval je rovněž nepočítaně a proto připomeňme ty nejvýznamnější. Vedle vlastních labelů Dow Records a Utensil, jsou to americé 7th City, Serious Groove, Axis a Acacia Records, belgická Elypsia a holandský Djux-Up-Beats.
Mezi umělci, kteří měli tu čest spolupracovat s Claudem je také jediná žena, která kdy významněji zasáhla do dění na detroitském nebi. Nemluvím o nikom jiném než o Kelli Marii Hand, vystupující převážně pod jménem K.Hand. Její zajímavá fůze detroitského techna, funky techna a tech houseu se poprvé objevila ve vinylové podobě v roce 1992, když na jejím vlastním labelu UK House Records vyšla deska "Thing About It" projektu Etat Solide.
Kromě Etat Solide a K.Hand se Kelli v průběhu tel objeví i jako KMH, Party Crashers a Kelli Hand na labelech Global Cuts (Belgie), Warp (UK), Distance a Substance (FR) a německých Tresor a Ausfahrt. V roce 1994 je label UK House Records přetvořen na Acacia Records.
Keliin label Acacia Records pomohl na nohy protagonistovi projektů Code 3, Freq, S.I.N. a Psykofuk, jímž je další z detroitských SEAN DEASON. Oním prvním počinem byla deska projektu Code 3 "Cyclops". V témž roce, tedy roce 1993 zakládá Sean vlastní label Matrix Records. V průběhu let pak kromě něj produkuje i pro detroitské labely Intuit Solar a Oldhamův Generator Records a pro francouzská vydavatelství Substance a Distance.
Z klasických detroitských kolejí trochu vybočují projekty Drexciya, Aux 88 a Dopplereffekt které ve své tvorbě dávají důraz na electro a IDM.
DREXCIYA je projekt, který vznikl v roce 1993 jako součást hnutí Underground Resistance. Tvoří ho James Stinson a Gerald Donald (ten se pak v roce 1995 stane zakládajícím členem projektu Depplereffekt). V roce 1992 se sice představilo toto duo deskou svého dalšího projektu LAM "Balance Of Teror" na labelu Hardware, který patří Robertu Hoodovi, ale jako Drexciya se poprvé objevili až v roce 1993 s ípíčkem "Deep Sea Dweller" na Shockwave Records, podlabelu UR. To že jim v žilách koluje hlavně electro a IDM dokazuje fakt, že kromě labelů Tresor (Něm.), detroitských Somewhere In Detroit, UR a Submerge jejich dílo vydávají i britské labely Warp a Rephlex (jeho spolumajitelem je Richard D. James).
AUX 88 debutovali v roce 1993 ve složení Keith Tucker, William "BJ" Smith a Tommy Hamilton deskou "Tehcnology" na labelu Direct Beat. Ten je podlabelem vydavatelství 430 West nad nímž má patronát formace Octave One. Tvorba obou těchto skupin je velmi spřízněná a neustále se motá kolem labelu 430 West, který je výchozí platformou pro styl, který je osobitou sloučeninou techna a electra a je nazýván "Techno Bass".
Jak již bylo řečeno, v roce 1995 Gerald Donald zakládá projekt DOPPLEREFFEKT, který se silně zaměřený na elektro. Dalšími členy projektu jsou Kim Karli, Rudolf Ellis Klorzeiger a William Scott. Na vlastním labelu Dataphysix Engineering vydávají ihned desku "Fascist State". Od roku 1999 vydávají u kultovního evropského electro labelu Gigolo Records a aby těch vztahů nebylo málo, vytvářejí stejně tak jako Keith Tucker z Aux88 společný, jak jinak než na electro orientovaný projekt s Anthony Shakirem.
Podobně jako Drexcyia i když s úplně jiným zaměřením vznikla formace SCAN 7, jejímž leaderem je Lou Robinson. I oni jsou součástí Underground Resistance kam se zařadili v roce 1993 deskou "Black Moon Rising". Dalšími pseudonymy formace jsou Black Man, The Shadow a X Zile a vydávají i na německém Tresoru.







NEW YORK:
Newyorská škola vždy vynikala svou ostrostí, začal to již v roce devadesát Joey Beltram a se stejnou intenzitou v tom pokračují i Damon Wild a Steve Stoll, muži o nichž je řeč dnes. Jejich raná tvorba je ve znamení acid house, který posléze přechází v osobité industriální minimal techno. Steve Stoll je dokonce autorem skladby Model T z roku 1998, která je považována za jeden ze základních pilířů tohoto žánru.
DAMON WILD (vlastním jménem Jan P. Stegemann) se do produkce zapletl již v roce 1990, kdy se podílel na projektu Chapter 1. První samostatnou desku však vydává až v roce 1992. Jmenuje se "Hard Drive" a pod hlavičkou projektu Equinox 2 vyšla u newyorského labelu Vortex. V 94. zakládá vlastní label Synewave, který se stane útočištěm mnoha umělcům včetně druhého z "dnešních" Newyorčanů STEVA STOLLA, který se poprvé s vlastní tvorbou objevil v roce 1992. Debutoval pod pseudonymem Datacloud deskou "Dreaming Of Phobos" na labelu probe, který patří Richiemu Hawtinovi. I Steve si založil vlastní label Proper N.Y.C. s nímž dosáhl značných úspěchů a svojí jedinečnost potvrdil vstupem mezi autory vydávající na labelu Novamute.
Oba dva pánové se věnují taktéž společné produkci, možno připomenout projekt Voyager 8. Jejich dílo není jen vysoce kvalitní, ale také velmi rozsáhlé. Steve Stoll má na svědomí cca.70 a Damon Wild dokonce kolem 90 sólových desek.
Kromě svého jména používá Damon pseudonymy Morgan Wild, Syquest, Voltage 9, Equinox, spolupracuje s takovými celebritami jakými jsou Joey Beltram, Woody Mc Bride, Function či Polák Echoplex. Z labelů pro něž produkoval nelze nevzpomenou na Strictly Rhythm, britskou New Electronicu, německý Kanzleramt či Belgický Music Man.
Steve je protagonistou projektů Acid Farm, Ausgang, The Blunted Boy Wonder, Dark Man či Datacloud, produkuje pro labely Delirium Red, Fine Audio Recordings (Něměcko), Sm:)e (USA), Novamute (UK) a spolupracuje v první řadě s Němci WJ Henzem (majitel labelu Delirium Red) a Petem Namlookem.



"Průkopníci ostřejšího zvuku…"
---------------------------------------------
Hlavní postavou této skupiny autorů je Steve Bicknell. Přestože tomu jeho současné hudební zaměření neodpovídá, má velmi podobné kořeny jako Carl Cox. I on debutoval, i když o rok dříve než božský Carl na labelu Perfecto houseovou deskou "The Gonzo" pod pseudonymem Lost. Stejně tak druhý počin "Techno Funk" vyjde na Perfectu. Až teprve třetí deska naznačuje, že je všechno trochu jinak. Steve se upisuje legendárnímu technovydavatelství NovaMute a v roce 1992 zde vypouští "Ten Commandments". Napřesrok si založí vlastní label Cosmic, který se společně s podlabelem Cosmic ID stane útočištěm pro autory věnující se podobnému zvuku tribal a minimal-techna. Na Cosmic vydávají např. Tyree Cooper, DJ Rush, Jay Denham, Mist (Max Duley) či Spirit (Richard Polson, Nick Dunton) a Cosmic ID je archou pro takové umělce jakými jsou Oliver Ho či Samuel L. Session. Sám Steve Cosmic porřtí deskou "The Quest EP", což je první deska vydaná pod jeho občanským jménem (všechny předchozí vyšly pod nickem Los). V roce 1994 obohacuje Steve svou činnost o projekty SB Project a The Evader
V roce 1992 vzniklo v Londýně velmi originální a průkopnické trio Bandulu, které je ve své rané tvorbě bytostně spojeno s labelem Infonet a detroitským zvukem. Bandulu tvoří pánové John O´Connell, Lucien Thompson a Jamie Bissmire ( o posledním z nich budeme ještě hodně slýchat díky jeho spolupráci s Benem Longem na projektu Space DJ´z). Debutem kapely "The Thunderground" (Infonet) vzdávají hold detroitu a jeho autorům. Velmi zajímavou je kompilace "313 Detroit", jež vychází na labelu Infonet téhož roku a která dle mého soudu říká o zaměření labelu a potažmo Bandulu vše. Obsahuje tracky od Dark Comedy (Kenny Larkin), Real By Real (Juan Atkins), Piece, 69 (Carl Craig), Subterfuge (Thomas Barnett) nebo Eddieho Fowlkese. Už v roce 1993 vydávají první album "Guidance". Tvorba Bandulu je velmi inspirující, mísí v sobě klasické znaky detroitu, dub, tribal a minimaltechno a z toho všeho vzniká jedinečná, silná a burcující hudební koláž.
Několik málo řádku bych zde chtěl ještě věnovat Marku Broomovi, jehož první hudební zkušenosti se vztahují k tomuto období. Více si o něm budeme povídat v díle 6 v souvislosti s projektem Rue East.
Přestože dnes ho známe výhradně jako "průkopníka ostřejšího zvuku", jeho první krůčky vedly spíše po cestičce IDM. Velmi blízce spolupracoval s duem Plaid (část kapely The Black Dog), který tvoří Ed Handley a Andrew Turner. Pod hlavičkou projektu Repeat vydali v raných devadesátých letech několik povedených desek v čele s "Game Shows" (1992; General Production Records (GPR)). Z jeho vlastních desek možno zmínit "Seagulls" a "Gold Cheese". Obě vyšly v roce 1992 na labelu GPR a obsahují bez výjimky IDM.







V příštím díle se zaměříme na hudební styl, který v posledních 3 letech ovládá mládež v celé Evropě, ale i v Zámoří. Budeme hovořit o hudebním stylu... A víte co? Nechte se překvapit. V neděli naviděnou.