Coldcut tvoří dvojice Dj´s - bývalý učitel Jonathan More a programátor Matt Black, kteří se spojili v půlce osmdesátých let minulého století. V pirátském rádiu Kiss FM dělal tehdy Jonathan redaktora a současně spolupracoval s vydavatelstvím Reckless Records, kde vydával i Mattův titul.


Do rádia pomohl i Marttovi a spolu uvedli pořad “Solid Steel Session”, který funguje dodnes. Nejprve se věnovali remixům skladeb jiných interpretů(Eric B & Rakim, Ofra Haza, Lisa Stansfield) a “cut-n-paste” produkci, kde “lepili” i zdánlivě nespojitelné samply. V roce 1989 vydali debutové album “What's That Noise”(Ahead Of Our Time), následně v roce 1990 byli BPI ocenění jako producenti roku. Jejich produkce bývá označovaná jako underground hip-hop s bohatým využitím elektronických samplů, přičemž jeho instrumentální složka se později stala základem pro směr označovaný jako trip-hop.




To už začínali uvažovat o vlastním labelu a myšlenka dostala jasné obrysy během jejich pobytu v Japonsku, kde natrefili na knížku o ninjech: „Uchvátilo nás, jak si ninjové vytvořili úkryt a z čista jasna se objevili na jiném místě. Právě ta tajemná a skrytá identita nám učarovala.“

V roce 1990 tak přišlo na svět Ninja Tune - z dnešního pohledu jedno z nejvýznamnějších vydavatelství finančně, distribučně i dramaturgicky nezávislé od nadnárodních vydavatelských mamutů. Black & More se tehdy věnovali hlavně produkci a remixům, ambientní coververze nesmrtelného jazzového standardu “Autumn Leaves” posunula do nových sfér hudbu zvanou jako “easy listening”. Významným přínosem hlavně pro trip-hop se stala čtyřdílná kolekce Dj Fooda – “Jazz Brakes”. Na značce Ninja Tune Coldcut pod vlastním jménem debutovali až albem “Cold Krush Cuts”, což je mix album společně s Dj´s Food-em a Krush-em.

Až do té doby byl jediným regulérním studiovým “ninjovským” albem nesmrtelný “Let Us Play”(1997). Spolupracovali na něm například s nesmrtelnou punkovou legendou Jellom Biafrom(Dead Kennedys), funkovým bubeníkem Bernardem Purdiem, poetkou jménem Salena Saliva, či jednou z jejich největších inspirací jménem Steinski. Antiglobalistické a ekologické texty spolu s nesmrtelnými skladbami jako Timber(spolu s Hexstatic), Atomic Moog 2000 nebo More Beats & Pieces učinili z alba jeden z nejvýznamnějších počinů elektronické hudby 90.let. Remixová kolekce “Let Us Replay”(1999) přinesla nový pohled na skladby prostředníctvím remixérů jako například Cornelius, Carl Craig, či Ryuchi Sakamoto.



Matt Black byl také jedním z průkopníků Vj-ingu – spojení živého hraní s vizualizovanou projekcí. Především jejich živá vystoupení jsou maximálním zážitkem pro všechny milovníky audio-vizuálních efektů. A to díky synchronizované hudbě s projekcemi a světly, což dojem z koncertu jenom umocňuje. I mix album “Journeys By DJ - 70 Minutes of Madness”(2002), kde namixovali 35-trackovou kolekci svých oblíbených skladeb, patří ve svém žánru ke zlatému fondu.



Coldcut mezitím hráli po festivalech najrozmanitějších žánrů – od Sónaru v Barceloně, legendárního jazzového festivalu Montreux až po mamutí open-air festivaly jako Glastonbury, či Roskilde. Přitom se často angažovali v politice – měli lidem co říct i při amerických a britských volbách – při té příležitosti vznikl i remake skladby “Re:volution”(2001). Do toho další kooperace, televizní a rozhlasové relace, ale z hlediska vydávání vlastních alb se na delší čas odmlčeli. Až v roce 2006 doplnili svoji diskografii albem “Sound Mirrors”, na jehož natáčení si pozvali hosty jako Jon Spencer(Blues Explosion), Roots Manuva, Robert Owens, Soweto Kinch a další. Nadžánrová kolekce dvanácti skladeb nenechá nikoho na pochybách, že Coldcut jsou stále tady a že je potřeba s nimi počítat.

Recenzi jejich posledního alba Sound Mirrors si můžete přečíst na www.freemusic.cz
www.coldcut.net
www.myspace.com/coldcut