Punk je odnož rocku, která vznikla v polovině 70. let 20. století v Anglii. Měla poukazovat na neúspěch hnutí hippies. Heslem Punku je "No Future". Jediná věc, kterou mají punkeři dělat je anarchie, rezignace a provokace. Punková hudba je jednoduchá. Základem jsou pouze tři akordy a k tomu progresivní texty, které převážně něco kritizují a poukazují na nedostatky ve společnosti.
Typickým punkovým tancem je Pogo. Image punkerů má za úkol především šokovat. Nejtypičtější je kohout, který vznikl, když se chtěli puneři odlišit od skinheadů. Dalším znakem je obojek - má poukazovat na otroctví. Většina puknerů chodí v rozervaném, špinavém oblečení, trikách s nášivkama punkových kapel a s kovovýma doplňkama (pyramidy, kužele) a se zavíracími špendlíky, které mají všude možně (něteří jedinci si je zapichují i do kůže). Nejznámějšími punkovými kapelami jsou bezesporu Sex Pistols, The Damned, NOFX, Pennywise, Ramones, Rancid, The Clash, The Who,....
Snahy o menší komplikovanost hudby a větší neformálnost při jejím vyjádření můžeme v USA vysledovat už v polovině 60. let. Nešlo ale o žádné výraznější hnutí, takže zůstalo prakticky bez odezvy a vplynulo do směru později obecně označovaného jako Psychedelie.
Období druhé poloviny 60. let a přelom šedesátých a sedmdesátých let už tak jednoznačné nebylo. Na scénu se drala řada souborů, které stavěly svůj feeling na syrovém minimalismu, např. Velvet Underground, jedna z nejvlivnějších kapel rockové historie, či Modern Lovers, dále na nekompromisním a drsném vyjádření (MC5..) a na přímočarých, riffových skladbách (New York Dolls s víceméně šokující image) včetně zcela osobitého a velmi těžko definovaného přístupu Iggyho Popa a jeho The Stooges.
Význam těchto skupin byl doceněn vlastně až během první poloviny 70. let a při vlastním nástupu punku, kdy se vedle britské vlny nejvíce projevil na newyorské scéně.
V Anglii v té době probíhalo vzepětí bohatosti forem rockové hudby, kde podobné snahy měly punc pouhé provinciálnosti a zdaleka neměly takovou sílu jako v USA. Není divu, vždy? v tomto období, v druhé polovině šedesátých let a na přelomu 60. a 70. let, vznikala v Anglii ta nejvýznamnější alba, nejvlivnější seskupení a výrazné styly, což v podstatě završovalo celý běh neopakovatelných a nádherných šedesátých let a předznamenávalo se tak směřování rocku do další dekády. Stačí si uvědomit, že tehdy už jel naplno hard rock, art rock, blues a blues rock, rozvíjel se folk rock, s velkým nadšením se setkávala konceptuální alba, později zastřešená termínem rocková opera, rozvíjel se jazz rock, country rock, latin rock, swamp rock, své základy položil southern rock, space rock, vzletný pomp rock, extrovertní glam rock a řada dalších... Podhoubí hnutí, později zvaného jako Punk, tedy zrálo daleko více plíživěji než v USA, ale o to pak na této scéně nastala větší a zničující exploze. Ovšem také i včetně sebedestruktivních snah řady jejích protagonistů.
Léto 1976 Anglie - probíhá zde hudební a kulturní revoluce...fanoušci rocku do té doby chodily na obrovská rocková představení na stadiony, jenže jakýkoliv kontakt s kapelou byl nemožný. A tak přišel Punk. Drzý, neohrabaný a sprostý. Společnost byla pobouřena a v novinách se objevovalo pořád jenom Punk: Sex pistols, The Clash, Generation X atd. pár skupin, které u zrodu Punku, rozhodně nechyběly. Punkáči byli zlý, kopali do popelnic a dělali všechno pro to, aby na ulicích zavládl chaos. Po čase se ale pomalu začali uklidňovat a společnost si na punk celkem zvykla.
PROTO - PUNK:
Z hlediska uvedených skutečností tedy můžeme na počátku sedmdesátých let o Proto-Punku jako takovém hovořit pouze z hlediska americké scény, kde vedle námi již uvedených jmen patřili k nejvýraznějším představitelům New York Dolls, kterým se dokonce jednu dobu snažil dělat manažera Malcolm McLaren, legendární manažer pozdějších Sex Pistols. Dolls vedle svých hudebních dispozic dokázali upoutat pozornost i svou do glamu stylizovanou image. Co je ovšem důležité, stali se nejen spouštěcím momentem pro nástup Punku - rocku v USA, ale dokázali obrátit pozornost na další umělce, kteří v této oblasti působili a jejichž vliv byl oceněn až za tři čtyři roky. Zde máme na mysli zejména ortodoxní básnířku, zpěvačku a scénáristku Patti Smith, jež v tomto období spolupracuje vedle Blue Öyster Cult zejména s kytaristou Lennym Kayem a zakládá svou vlastní skupinu, a Richarda Hella a zvláště Toma Verlainea, kteří se sešli již v kapelách Neon Boys a Goo Goo a vytvořili spolu velmi vlivnou skupinu Television, později obecně řazenou spíše k new wave (nové vlně). Oba dva jsou známí i pro své sólové počiny, Verlaine jednu dobu spolupracoval s Patti Smith. K těmto jménům můžeme přiřadit již jen málo kapel, z hlediska začátku tvorby a jejího zaměření zde lze jmenovat např. ještě newyorské Dictators.
ANARCHO - PUNK:
Slovo Anarchy se původně odráželo hlavně ve smyslu chaosu, teď mu ale skupiny jako např. CRASS, FLUX OF PINK INDIANS nebo POISON GIRLS davají smysl politický a především ho překládají jako myšlenku nezávislosti. Texty písní nabádají punks, aby nebrali drogy atd. Když už být protistátní, potom buď maximálně nezávislý - to bylo heslo, které anarcho-punkové soubory prosazovaly a snažily se vzít svůj osud do vlastních rukou v podobě myšlenky D.I.Y. - Do it Yourself (Udělej si sám).Některé anarcho-punkové soubory konce 70. a 80. let dokonce podporovaly protijaderné aktivity C.N.D., účastnily se koncertů R.A.R. (Rock against racism) a nakonec nihilisticky zavrhly i celkové punkové hnutí, v němž viděli pouze sebedestrukci. Ortel nad sebou vyřkla i známá skupina CRASS, když před punks předstoupila se svou kritickou písní "Punk Is Dead", která napadá módní punkery, kteří si kupují v drahých obchodech suvenýry s anarchistickou tématikou. Někteří členové této kapely nakonec opustili "civilizované" město a uchýlili se na vlastní farmu, kde doposud žijí a pěstují vlastní potravinářské produkty založené na striktním vegetariánství a ekologii. Jenomže jejich nejslavnější éra pomalu končí již v první polovině osmdesátých let, když byli anarcho-punks obviněni, že se se svými dreadlocky a dlouhými vlasy podobají spíše hippies, a proti těm byl punk odjakživa.
Co je to ANARCHISMUS a jak vznikl?
Když v starověku vznikali první městské státy, ještě nikdo netušil kam původní myšlenka státu dospěje! Stát původně vznikl, aby hájil zájmy všech obyvatel, sjednotil obchod a správu ve státě, zkrátka, aby dané území vystupovalo jednotně! A však ne dlouho po vzniku se dostal pod nadvládu vlivných, vlastníků půdy a jim podobným. Vznikla hierarchie, vláda a vrchnost začala zotročovat poddané. Podobně to bylo i s penězi. I ty vznikly za chválihodným účelem, zjednodušit trh a však i právě peníze brzy na to posloužily k snazšímu zotročování poddaných šlechtou, vládou, církví atd.. Zotročování poddaných trval tisíce let než na konci 18. století a počátku 19. století se vykořis?ovaná třída začala seskupovat do odborů a jiných skupin. Začal počátek sociálního hnutí. Brzy vzniklo i anarchistické hnutí, které brzo zastupovalo miliony pracujících. Podstatou anarchistického hnutí byla myšlenka popírající stát, kapitál i moc církví. Hlavní myšlenkou anarchistů od počátku až do nynějška je vytvořit sociálně spravedlivou společnost na principech přímé demokracie a svobodné samosprávy. Zbraní od začátku byla především přímá akce, tudíž vystupování a řešení problému přímo bez okolků. Příkladem bylo nesčetně dělnických demonstrací, stávek i přímých bojů za práva pracujících. Výsledkem této činnosti bylo např. vybojování 8 hodinové pracovní doby, nebo zrovnoprávnění mužů a žen před zákonem i ve společnosti.
PUNKOVÁ exploze - konec 70.let:
Punková exploze - konec 70. let...fanoušci SKA si taky užili podle svého, hudba se vrátila zpět do anglických klubů, díky nové éře Two tone hudby. Pro kapely typu MADNESS, SPECIALS, BAD MANNERS a THE SELECTER to bylo nejslavnější období.
Oi! Oi - jinak street punk. Tahle éra dostala název (poprvé byl uveden v časopise Sounds garry bushell) Oi Oi, podle písně Oi! Oi! Oi! od skupiny COCKNEY REJECTS . Bylo to označení pro punkové kapely dělnického původu, které zavrhovaly punkery z lepších rodin, kteří dávali přednost fetování a pozérství. Tahle vzniklo pár nových dobrých skupin, např. SHAM 69, ANGELIC UPSTARTS, INFA RIOT,SKREWDRIVER, ONE WAY SYSTEM, BLITZ, 4 SKINS, BUSINESS a hlavně THE EXPLOITED, kteří však dávali přednost ranému punku. Styl Oi! punku byl velice agresivní, přehnaně rychlý a pro punkové hnutí až nezvykle útočný. Ale čas šel dál a všechno, na co si společnost zvykne, není zase až tak nebezpečné...
HARDCORE:
Právě v Americe se zrodil nejtvrdší punk rock ve stylu Dead Kennedys - jejich styl byl hardcore punk a právě ten ochromil celý svět. Zpěvák skupiny Jello Biafra napadal celý politický systém a nakonec kandidoval na guvernéra (neúspěšně). Americký hardcore punk se spojil s hudebními schopnostmi heavymetalu a tak v znikl - crossover. . Hráli ho kapely R.I., S.O.D., M.O.D., AGNOSTIC FRONT nebo CRO MAGS. Američtí punkeři se každopádně pouštěli do těch největších extrémů. např. Anarchistické kapely ve stylu CONFLICT, hardcore skupiny, které obsahovali punkové i skinheadské hnutí - ty si dostali do takového rozporu s původním punkem, že mezi nimi byla MINIMÁLNĚ nevraživost!...Počátkem 80.let spolu mohli hrát anarcho-hardcorový CRUCIFIX a skindheadští AGNOSTIC FRONT. V roce 1985 to bylo prakticky nemožné. Nešlo pouze o to, že skinheadské hardcore kapely podporovaly dělnické hnutí, svou zemi a rázný postoj, zatímco punkové hardcore party vyzdvihovaly anarchistické ideje, třídní válku a boj se systémem. Zde byl problém i hudební, kdy na koncerty crossoverových skupin chodilo smíšené publikum, tedy punks, skins, metalisté a fandové hardcore, a proto také na těchto show docházelo k častým roztržkám a násilí. Bylo fajn, že scéna vypadala spojeně, ale realita byla úplně jiná... STRAIGHT EDGE - nový styl hardcore, který dostal jméno podle písně jeho zakladatelů - skupina MINOR THREAT, která pocházela z Washingtonu D.C. Straight Edge punks propagovali vegetariánství , život bez drog a likvidaci sexistického myšlení.
PUNK'S NOT DEAD!
Punk´s not dead... - začátek 90.let - skupiny napodobují melodický styl NOFX, Bad religion a vznikají komerční skupiny typu Green Day, Blink 182 (a a? už si myslíte cokoli - i GC).Jen naivní skeptik by se mohl domnívat, že žvýkačkové a umělé "neopunkové" kapely v MTV jsou koncem punkového hnutí. But the real punk is still alive (Ale skutecný punk stále žije). Punk rock není pouze o hudbě, ale o postoji , o postoji generace , která má co říct. Dobré je, že punk není uzavřenou kapitolou. Stále se mění , nemá jasný konec...
O skupině SYSTEM OF A DOWN:
System Of A Down se dali dohromady v roce 1995 přirozeným spojením částí odlišných hudebních a osobních zkušeností. Serj, Daron a Shavo měli dříve skupinu pod názvem SOIL, kterou založili roku 1993. Shavo se k této skupině přidal, stal se jejím manažerem a pak bass kytaristou.Pak se ze SOIL zrodil SOAD. S původním bubeníkem Andym byli mimo. John s nimi zkusil hrát během nahrávání jejich třetího dema (KNOW, WAR?, PEEP-HOLE) a chytil se. SOAD spadají pod American Recordings od září 1997. Pod American Recordings nahráli album, které Rick Rubin sám produkoval, a které bylo vypuštěno 29. Června 1998. Jsou ovlivňováni styly : death, hardcore, punk, rap, hip-hop, gotika, jazz metal, dance, funk, folk, rock, elektronika, klasik rock, pop, blues, alternative. "Naše hudba je nemoc, kterou budeme tvořit a hrát, a? dostaneme zaplaceno nebo ne, takže jsme teď v podstatě š?astní, že s pomocí ní můžeme dělat kariéru." - System of a Down. A jak vznikl název skupiny? Je to otázka, na kterou je skupina nucena nejčastěji odpovídat. "Pochází to vlastně z jedné básně, kterou náš kytarista, Daron, kdysi napsal a jmenovala se 'Victims of a Down'," vysvětluje Serj. Přinesl to před nás a slůvko 'System' bylo uznáno jako lepší, silnější a výstižnější slovo. navíc to celý název tvoří jako celek a zabírá to celou společnost, nejen určitou skupinu lidí. Serj fanouškům také radí aby si "Domysleli jaký přesně to má pro ně význam. Pro každého to znamená něco jiného. To je krása názvu. Je to jako věšet obraz na zeď a říkat si 'Tak, co myslíš?' Může na to spousta jiných názorů, jako na osobní, politické společenské úrovni. necháváme ho lidským představám.
Když se řekne Punk, je nutné si nejdříve uvědomit místo či oblast projevu této hudby a zejména čas, období, v němž se hudba takto označovaná zrovna ve svém stadiu vývoje nacházela. Přesná charakteristika tohoto stylu je velmi obtížná už jenom z těchto hledisek. Pokud např. vezmeme v potaz dvě základní oblasti vzniku a rozvoje punku, USA a Velkou Británii, tak přes vzájemnou ovlivnitelnost (jak v začátcích, tak i v dalších letech vývoje) nacházíme výrazné odlišnosti, a to nejen z hlediska zrodu stylu a žánrových kořenů, na kterých tato hudba stavěla, což je v podstatě samozřejmé a logické a nacházíme to i u ostatních stylů, ale (a to u tohoto fenoménu zejména) i z hlediska dopadu na společnost a hudbu jako takovou jak z časového, tak i stylového pohledu.
1) Hledisko první: OBLAST:
Takže např. americký punk, když odhlédneme od některých specifik lokálních scén včetně těch nejvýznamnějších oblastí jako New York, Los Angeles, Boston a Cleveland, nenarušil a nevykořenil okamžitě hudební scénu kolem sebe do té míry, jako se to úspěšně ve velmi krátké době podařilo britské scéně, ale jeho dopad a vliv byl zase v některých ohledech rozhodně delší (včetně vlivu na underground a kalifornské revivalové hnutí), než tomu bylo u anglických kapel. Z hlediska celkového pohledu na americkou hudební scénu nešlo tehdy až na výjimky o tak zásadní průlom do hlavního proudu vývoje hudby jako právě v Londýně.
90. léta se svým probuzením zájmu o punk ale americkou scénu výrazně etablovala, a to i s jejími odnožemi, a do značné míry zvýraznila jeho odkaz ve tvorbě revivalových a neo- či new-punkových kapel.
V Anglii zase velký třesk, který přišel s kapelami typu Sex Pistols, rozhodil ve velmi krátkém období zavedené zvyklosti v dosavadní rockové hudbě a stal se nejen odpovědí na tehdejší určitou překomplikovanost hudební scény, ale přinesl i velmi razantně projevované sociální postoje muzikantů a jejich velmi rychle vzrůstajícího počtu fanoušků. Z hudebního hlediska Punk reagoval na velmi složitou hudební scénu, kdy na vrcholu stály kapely, jejichž koncerty, perfektně připravené a zorganizované, se odehrávaly ve velkých prostorách včetně otevřených stadiónů, což nastupující generaci připadalo sterilní, vyumělkované, nadnesené, příliš řízené managementem a gramofonovými společnostmi atd...
Přicházející generace také chtěla více reality, chtěla mít před sebou někoho, kdo má k ní nejen generačně, ale i názorově blíž, vyžadovala těsnější kontakt mezi sebou a pódiem, chtěla znovu prožít svou hudbu v klubech a hospodách, chtěla se při koncertu bavit, něco si dát a ne se účastnit sterilních dinosauřích představení pod širým nebem... Prostě, najednou se do poklidné atmosféry anglické společnosti a zavedených zvyklostí rockové scény vřítily jako uragán názory typu - 'chci, aby někdo vyjádřil moje postoje, moje problémy, proč se pořád jenom řídit podle toho, kdo mi něco nařizuje, co se všeobecně považuje za správný - můj život není správnej, všechno kolem mě sere, sere mě královna, sere mě Londýn, sere mě to, že si mě nikdo nevšímá, tak proč bych se z toho nemohl jednou za týden aspoň vyřvat na nějakým koncertě, nechci žádnej řád, nechci žádnej dril, nechci přemýšlet nad svou budoucností, proč uznávat systém, kterej mi nic nedává, a? si každej dělá, co chce, chci anarchii, a? žije chaos...'
Svou úlohu sehrála nepřímo i otázka vlastní techniky hry, a to jak z pohledu muzikantů, tak i z pohledu posluchačů. Jednoduše řečeno (opět připomínáme, že při veškeré úctě ke Stranglers a podobným technicky vyzrálým představitelům), proč se tak dlouho a úmorně učit hrát, když stejně nebudu umět to co Steve Howe, Eric Clapton nebo Ritchie Blackmore, stačí přece jenom vzít do ruky kytaru, umět pár akordů, postavit se na pódiu s pár dalšími kamarády a pustit to do lidí.
Stejný názor bychom mohli v polovině sedmdesátých let (a nejen tehdy) vysledovat i u posluchačů či lépe řečeno příznivců této hudby, které vůbec a naprosto nezajímalo, jak kdo technicky či stylově přesně hraje, jak je postavena skladba, co všechno je na pódiu, jaká je kvalita zvuku, sálu atd...
Celkový svět hudebního byznysu se také podepsal na vzniku této vlny, která se svými postoji pokoušela znegovat celou tu obrovskou mašinérii kolem velkých kapel a společností. Ironií osudu se právě mnozí z čelních představitelů klasické punkové revolty poloviny sedmdesátých let ocitli po nějaké době přesně v úloze těch, které původně svou tvorbou negovali, a sami se pak stali nástrojem opovržení pro nové styly (Hard core, Oi...), jimž se v pohledu předchozí klasický punk přetavil do pouhé pózy a programových hlášek.
2) Hledisko druhé: OBDOBÍ:
Jak už bylo uvedeno, ani časové hledisko zde nesmíme zanedbat. V polovině šedesátých let se několik amerických skupin výrazně přiblížilo k tomu, co se dnes obecně chápe pod pojmem Punk; a to ještě předtím, než se tento termín díky své explozi v polovině sedmdesátých let definoval. Když půjdeme do extrému (a trochu se tím i můžeme pobavit), punkem jako názorem se koncem šedesátých let ohánělo nemálo kapel a osobností, do kterých by to člověk ani neřekl ("Už dávno jsme hráli spoustu punku," Yoko Ono, John Lennon, Sekce mladé hudby, 1982). Samozřejmě se také musí brát v potaz úloha hudebního tisku, kde můžeme narazit na zpětnou kvalifikaci některých skupin jako punkových záležitostí, ale např. soubory typu Stooges, sestavy Iggyho Popa či New York Dolls měly významný vliv na formování punku americké provenience - a to rozhodně větší než první pokusy některých skupin v polovině šedesátých let, které se snažili svou tvorbou negovat promyšlenější a komplikovanější tvorbu tehdy již známých producentů.
Pojďme si tedy určit, že Punk budeme především chápat jako hudbu, která se jako ničivá bouře přihnala v polovině sedmdesátých let, udeřila obrovskou silou, a i když její vrchol netrval nijak dlouho, vpálila se nesmazatelně do povědomí rockového světa a její výhonky se s větší či menší silou neustále objevují.
A když už bylo použito příměr bouře, tak si také musíme uvědomit, že taková bouře může vedle destruktivních účinků i zdravě vyčistit příliš ztěžklé a zatuchlé podnebí...